Reality v realitě # 4 – Sabina Jordánová – Nemovitosti nakupuji srdcem.

Jak jste se dostala k rekreačním nemovitostem?

První impuls mi dalo více knih, které jsem před 15 lety začala číst a to byly knihy od Roberta Kyiosakiho, kde jsem se seznámila s tím, co znamenají aktiva, pasiva. Nemovitosti mě bavily. Bavilo mě je hledat, vybavovat a baví mě to dodnes.

Pro vás se investování stalo koníčkem?

Je to něco, co mě baví. Investice do nemovitosti má pro mě čtyři základní věci, pro které to dělám. Za prvé peníze, které investuji, jsou v tu chvíli pro mě aktiva, protože v dlouhodobém horizontu cena nemovitostí vždycky roste. Za druhé může mi to generovat příjem tím, že nemovitost pronajmu. Za třetí tam mohu trávit dovolenou, což velmi ráda dělám, děti je navštěvují a rádi tam trávíme jak letní, tak zimní dovolenou. Za čtvrté jakoukoliv investici, kterou do nemovitosti udělám, ať už je to oprava nebo rekonstrukce, tak ji zhodnocují.

Mně se na tom líbí, že ta konkrétní nemovitost může být k osobnímu využití, k odpočinku a zároveň slouží jako investice, která vám vynáší.

Dovolená a ubytování je v tu chvíli velká část výdajů. Pokud nemovitost máte v kterékoliv rekreační oblasti, je to fajn. V Rakousku mám nemovitost devět let a pokaždé tam navštívím nová místa. Je to zpestření, kdy si člověk může udělat svůj okruh. Rakousko, Slovinsko, Česká republika. Jsou to většinou nemovitosti na horách a Slovinsko jsou termály.

Chtěl bych se vrátit k tomu, jak jste přišla ke své první investici?

První investice byla chata v Jeseníkách v Koutech, kterou jsme využívali jako rodina. Strávili jsme tam dětství, jezdili jsme tam každý víkend. Pak jsme se rozběhli do škol, tatínek privatizoval, takže měl dost pracovní vytížení, chatu jsme přestali využívat. Jednoho dne jsme se sešli a rozhodovali jsme se, co s ní. Všichni byli pro to, chatu prodat. Jen mě a mamince to bylo líto. Odhad na chatu byl tehdy 350 tisíc, tak jsem se tehdy domluvila, že mě rodiče polovinu darovali a já jsem vyplatila svou tetu. Tak jsem přišla ke své první nemovitosti. Ve volném čase jsem si nasmlouvala firmy a nemovitost se začala rekonstruovat, voda, odpady a pak jsem ji začala pronajímat.

Při dnešních cenách ta cena vypadá jako nízká, ale je to mnoho let zpátky 2007.

Tehdy jsem ani nevěděla, že se vybuduje lyžařský areál Kouty. Byla to chatařská oblast, kam lidi jezdili jen na víkendy, dnes je ta cena mnohonásobná. Nejbližší vlek byl na Červenohorském sedle. Ale v roce 2011 se vybudoval lyžařský areál Kouty a ceny šly mnohonásobně nahoru. To jsem ani nepředpokládala

Pak jste to začala využívat tuto nemovitost k pronájmu?

Ano. Chata má kapacitu 7-8 lůžek, topí se tam krbem, má to svou romantiku.

Jaká je typická návštěva?

Je to různé. Nemovitosti mám na bookingu. Mají možnost si nemovitost objednat na mnoho dnů. Jsem zaměřená na klientelu rodiny s dětmi. Mimo sezónu je to otázka prodloužených víkendů a v sezóně týdnů.

Já tak nějak cítím, že tehdy to rozhodování nebylo ani tak o financích, jako o emocích.

Někdo vychází z ekonomických ukazatelů a cenových map. Já jsem do toho šla vždy srdcem. Pro mě bylo důležité milovat to místo. V momentě, kdy mi bylo nějaké místo blízké, začala jsem se tam rozhlížet po nemovitostech.

Jaký druh nemovitostí jsou ty další?

Rakousko je na horách, moc pěkná oblast, také pro rodiny s dětmi. Je tam v okolí do 20 kilometrů asi 5 lyžařských středisek. Když člověk kupuje nemovitost na horách, má volbu, že koupí přímo na sjezdovce nebo kousek od sjezdovky. Já zvolila 2 km od sjezdovky. Je tam rozdíl v ceně. Podařilo se mi koupit dům, který má 16 lůžek. Nemovitost na sjezdovce je v jiné cenové relaci.

Jak se vyvíjí v čase?

Před naším rozhovorem jsem si dělala cenový vývoj v Rakousku. A opravdu – kupovala jsem to s bývalým manželem před deseti lety. Tehdy se to pronajímalo za 85 Euro za noc na celý dům. Pak jsme se dostali na 150, 180, dnes jsem na 440 Eurech za noc. Na ceně vzrostla jak nemovitost, ale i pronájem. To je pětinásobek. Městečko změnilo charakter. Lidé tam neměli tolik práce, začali se stěhovat za prací. Byla tam spousta nemovitostí na prodej, začali do nich investovat cizinci. Ráz městečka se přehoupl na lyžařské městečko. Ceny jsou proto úplně jinde.

Další nemovitost máte ve Slovinsku. Jak funguje organizace takto na dálku? Předat klíče, zkontrolovat nemovitost … Jak to funguje s financemi, se servisem?

V každém městě u každé nemovitosti mám člověka, který se o nemovitost stará. Po dvou letech vám člověk odejde, najdete někoho jiného. Problém to ale není, protože jsou to lyžařská střediska a jsou tam živnostníci, kteří pro vás tuto činnost vykonávají. Co se týká předávání klíčů, ze začátku byly i situace, kdy jsme klíč dávali pod rohožku, někteří hosté zůstali v koloně, takže se stalo, že paní, která tam uklízela, musela tři hodiny čekat. Proto jsme zřídili schránky s číselným kódem a komunikaci s hostem si zajistím sama.

To mi připadá neuvěřitelně jednoduché, říkáte to s nadhledem a lehkostí.

Každý umí něco a já zrovna v tomto mám lehkost. Pro mě je to radost, práce, která mě baví, baví mě nemovitosti hledat, jezdit na ta místa, miluji ty domy, baví mě vybavovat interiéry. Mám kamarádku designérku, akce je klíčem k úspěchu. Když jsem měla momentální invenci, obvolala jsem všechny, že jedeme o víkendu předělávat. Vzali jsme s sebou i děti, byly to tvořivé prodloužené víkendy, kdy jsme nemovitosti vymalovali, vraceli jsme se do dětských let. Sedli jsme na kafe, vybírali jsme barvy, motivy pohádek, aby děti měly nějakou zábavu. Je to pro mě radost a vášeň.

Další nemovitost je ve Slovinsku. Jak jste se k ní dostala?

K tomu mám příběh, protože jsem se v létě domluvila s dětmi, že pojedeme na dovolenou do Itálie a přitom jsem si tam nasmlouvala prohlídku nějakých apartmánů v místě, které se mi líbilo. Tehdy to probíhalo tak, že byty pro mě byly malé a ponuré. Když jsem pak v Itálii seděla a projížděla nemovitosti, tak mi vyskočila nemovitost ve Slovinských termálech. Když jsem je prohlížela, tak jsem si říkala, jaké je to krásné místo. Bylo to ode mě asi 180 kilometrů, tak jsem říkala: „Děti, sbalte si plavky a ráno jedeme do Slovinska.“ Je to kousek od Zagrebu, nádherné termály. Byla jsem z toho nadšená. Oslovila jsem realitní kanceláře ve Slovinsku, dali mi nabídku. Je to jiné, když jde člověk kupovat nemovitost do kempu. Pořizovací cena je levnější, ale zase se platí roční nájem kempu za údržbu. Investování je tam trochu jiné.

Jaké máte kritéria pro výběr nemovitostí?

Už na začátku jsem zmínila, že v tomto bořím všechny mýty, které tu jsou. Vím, že jsou cenové mapy, ekonomické ukazatele. V tomto jsem srdcař, mám intuici a srdce do místa, kde to mám ráda. Když se mě někdo zeptá, kde si vybrat nemovitost, má jednoznačná odpověď je, kde to máte rád.

Jaká je výnosnost nemovitostí, které vybíráte srdcem?

To se asi nedá říct. Je rozdíl v tom, v jaké je oblasti, v každé oblasti je jiná sezóna. Na horách v Rakousku hodně běží zimní sezóna, letní sezóna je tam slabší. Říjen, listopad a jaro je mimosezóna. Vliv má i ukazatel, kolik lidí nemovitost pojme. Je to víc momentů. Každý si vybírá jinou nemovitost a čísla se hýbou. Musí se brát v potaz sezóna v dané oblasti a počet lůžek.

Kdo je u Vašich pronájmů cílová skupina?

Jsou to rodiny s dětmi. Příjemná cílová skupina i proto, že nemovitosti jsou pro děti vybavené. Kapacita 10 – 16 lůžek. Vybavení je různé. V Rakousku je například jeden apartmán vybaven jen paletami. Člověk do toho nemusí investovat spoustu peněz. Za chvíli je to vybydlené.

Jakým způsobem nemovitost prezentujete, jakým způsobem získáváte klienty?

Mám vše na bookingu. Spolupráce s ním je z mého úhlu pohledu pohodlná. I když se tam stane, že nějakou rezervaci někdo zruší, během chvíle naskočí rezervace nová. Všechny faktury a rezervace jsou tam evidované, proto je pro mě i z hlediska účetnictví jednoduché si vyjet všechny doklady, které potřebuji. Booking si za to účtuje 15 %, ale já to ráda zaplatím, protože servis je tam perfektní.

S jakých zemí jsou vaši klienti?

Je to podle lokality. Jeseníky jsou Poláci, Češi, Slováci, Němci, v Rakousku Dánové, i Emiráty už tam byly, Italové, Slovinci, Chorvati. V létě to využívají severské země. Mezinárodní, kdokoliv.

Mám na vás poslední otázku. Láká vás vyzkoušet si dlouhodobé pronájmy, mít stálý příjem, nestarat se o klienty?

Asi ne. Rekreační pronájmy mě baví. Ani bych je nezahrnula do pasivního příjmu, protože je kolem toho práce a agenda. A to je to, co mě baví. Baví mě pracovat z domu, připojit se odkudkoliv a komunikovat s hosty. Budu pokračovat v rekreačních pronájmech, protože v dnešní době je to trend a málo se o něm mluví.